O koučinku 4

Audio zde: O koučinku 4

Nebo na Youtube.

Základní principy koučinku jsou DŮVĚRA a RESPEKT.

O důvěře byl minulý článek. Jen pro připomenutí, princip DŮVĚRY znamená 100% přesvědčení o potenciálu naučit se cokoli co chceme a o tom, že máme všechny zdroje k řešení našich problémů. Tento návrat k sobě, k využívání naší vniřní moudrosti a rozvoji našeho potenciálu tzv. „zevnitř ven“, je zároveň jedna z možných definic koučování.

RESPEKT. Druhý princip, bez kterého koučink nemůže fungovat. O respektu naleznete spoustu materiálu v různých kontextech, mimochodem se mi moc líbí Wikipedie, kde je řeč o „pocitu hlubokého obdivu k někomu, nebo něčemu…“ V kontextu koučinku je hlavní význam v upřímném uznání individuality. Každý jsme úplně jiný, i když můžeme vypadat a chovat se podobně. Je to uznání faktu, že moje úspěšné řešení daného problému nedává žádnou záruku, že toto řešení bude fungovat někomu jinému. Dokonce nemusí podruhé fungovat ani mně samotnému, protože i já sám jsem dnes jiný, než včera. Pokračovat ve čtení “O koučinku 4”

O koučinku 3

Audio zde: O Koučinku 3

Nebo na Youtube.

Jak dnešní, moderní koučink funguje?
Staví na dvou základních principech. První z nich je překvapivě jednoduchý a přitom je v praxi často těžce uplatnitelný. Vychází z přesvědčení, že: “Každý máme k dispozici obrovskou výpočetní kapacitu a schopnosti najít to nejlepší řešení.” Proč je v praxi často tak těžké tento přístup k sobě i druhým využívat?

Jak nás naše okolí, rodiče, škola a práce formuje (a často s tím nejlepším úmyslem), tak nás přitom učí hledat odpovědi na naše otázky ve vnějších zdrojích. V knihách, na internetu, u chytrých lidí, atd. Tím nás bohužel celkem efektivně připravuje o sebedůvěru a zároveň nás odnaučuje spoléhat se na vnitřní zdroje, schopnosti učit se ze zkušenosti, vnímat své pocity a intuici, brát chybu jako cestu ke zlepšení, atd. Pokračovat ve čtení “O koučinku 3”

O koučinku 2

Audio zde: O Koucinku 2

Nebo na Youtube.

Příběh moderního koučinku začal v roce 1971 na tenisových kurtech v USA, díky Inner Game a Timothy Gallweyovi. V té době John Whitmore z Velké Británie studuje sportovní koučink v Kalifornii, seznámí se s Timem a přiveze si domů právo používat značku Inner Game v Evropě.

A oba dva získávají tutéž zajímavou zkušenost. Sportovní prostředí je skeptické k této ne-instruktážní metodě. “Kdo to kdy viděl, abych nechal hráče přebírat zodpovědnost a chtěl po něm, aby si hledal vlastní úder?”,”K čemu tam pak budu?”,”A co správná technika?”. Pokračovat ve čtení “O koučinku 2”