V minulém díle seriálu jsem psal, jak vznikl moderní koučink. Jak ale funguje?
Staví na dvou základních principech. První princip je překvapivě jednoduchý a přitom je v praxi často těžce uplatnitelný. Vychází z přesvědčení, že “Každý máme k dispozici obrovskou výpočetní kapacitu a schopnosti najít to nejlepší řešení.” Proč je v praxi často tak těžké tento přístup k sobě i druhým využívat?
Jak nás naše okolí, rodiče, škola a práce formuje (a často s tím nejlepším úmyslem), tak nás přitom učí hledat odpovědi na naše otázky ve vnějších zdrojích. V knihách, na internetu, u chytrých lidí apod. Tím nás bohužel celkem efektivně připravuje o sebedůvěru a zároveň nás odnaučuje spoléhat se na vnitřní zdroje, schopnosti učit se ze zkušenosti, vnímat své pocity a intuici, brát chybu jako cestu ke zlepšení atd.
Pokud není jasné, co mám na mysli, vzpomeňte si, jak jste se v dětství naučili jezdit na kole. Bylo to pomocí propracované instruktážní příručky od světového autora, nebo prostě stačila touha umět to a pak už jen trpělivost se sebou samým, odvaha zkoušet to stále dokola a dostatek náplastí na odřená kolena?
Důvěra je základem
Moderní kouč tedy staví svou práci na přístupu, jehož základem je 100% přesvědčení, že jeho klient má potenciál naučit se cokoli, co si bude přát a má všechny zdroje pro řešení svých problémů. Tedy princip “zevnitř ven”.
Opakem je přístup poradce, tradičního učitele nebo trenéra, který ke klientovi, žákovi, svěřenci přistupuje jako k “prázdné nádobě, kterou je třeba naplnit” – tedy “zvenku dovnitř”.
Tímto vymezením nechci vytvořit dojem, že koučink je jediný správný přístup a ostatní to dělají špatně. Naopak, bez kvalitních poradců, moudrých učitelů a trenérů bychom spoustu odpovědí hledali zbytečně dlouho. Moje přesvědčení a zkušenosti pouze říkají, že není dobré posilovat jen jednu cestu. A hlavně, neustálé spoléhání na vnější zdroje nás zbavuje samostatnosti, kritického myšlení, sebedůvěry, kreativity a schopnosti improvizace. A to jsou, očima kouče, velmi důležité nástroje k přežití v době neustálé změny.
Na závěr tedy jen stručné shrnutí. Prvním, základním principem (postojem kouče vůči sobě i klientovi) fungování koučinku je důvěra v klienta.
Příště něco o druhém principu respekt, o tom jak kouč pracuje a jak se můžete stát koučem sami sobě. Mimochodem se sebekoučováním můžete začít hned. Sledujte svou sebedůvěru. Kdy je vysoká a kdy nízká? Čím to je?
Audio verze na Youtube.