Tuto větu mi řekl jeden z účastníků na konci jednodenního seznámení s koučinkem. Napřed jsem se zasmál, ale pak souhlasil. Ano, pokud bychom chtěli vystihnout a uchopit podstatu, tak je tomu tak.
Vzoreček o kterém je řeč je V=P-i. Tedy výkon rovná se potenciál mínus interference. Podrobnější vysvětlení můžete najít v mém článku O koučinku 5.
Stručně shrnuto – kouzlo koučinku je v tom, že pokud chce klient (jednotlivec či tým) zvýšit svůj výkon, tak se, my koučové, zaměřujeme na snižování i – interferencí / brzd, které brání projevení plného potenciálu. Na rozdíl od expertů, kteří pomáhají dodáním know-how, tedy zvyšují potenciál,
Zmíněné dva trojúhelníky si označujeme anglickými zkratkami (dle zdrojů T.Gallwey, J.Whitmore) PEL a ART. PEL = Performance, Enjoyment, Learning, ART = Awareness, Responsibility, Trust.
PEL
PEL trojúhelník se zabývá výkonností. Očima kouče se totiž nedíváme na jednotlivce, nebo tým pohledem aktuálních výsledků, ale máme na mysli jejich celkovou výkonnost (kapacita dlohodobě dosahovat zlepšujících se výsledků). Kouč vnímá, že každá činnost má tři složky výkonnosti, které jsou rovnocenné a vzájemně se podporují. Performance, neboli výkon ve smyslu dosahování výsledků – například tenis hraji proto, abych vyhrával a posouval se v tabulce. Enjoyment, radost – tenis mne musí bavit, dodávat pozitivní zážitky, jinak nebudu mít chuť se rozvíjet a hrát v soutěžích a odrazí se to i na výsledcích. Learning, učení se – pokud mám ambice dlouhodobé kariéry v tenisu, potřebuji na sobě pracovat a neustále se zlepšovat. Navíc z pohledu kouče je prioritou E a L část protože tu má každý klient přímo pod kontrolou a jejich rozvoj dává předpoklad úspěchu ve výsledcích. Výsledky naopak nejsou pod přímou kontrolou klienta v prostředí soutěže protože soupeř, nebo konkurence prostě může být aktuálně lepší.
Kouč se tedy obvykle s klientem zaměřuje na složky Radost a Rozvoj, protože jejich zlepšení má téměř okamžitý dopad na zvýšení Výkonu.
V rámci sebekoučování si s pomocí PEL trojúhleníku můžete po ukončení jakékoli činnosti dělat pravidelnou sebereflexi. Využijte škálu 1 až 10 (1 = je to slabé, 10 = je to vynikající). Ať je tou činností vedení porady, obchodní jednání, tenisový zápas, nebo rozhovor s dcerou. Vždy se můžete sami sebe (nebo členů týmu) ptát, jak jsem na škále 1-10 spokojen. S výkonem (například efektivitou porady), s rozvojem – co jsem se já nebo my jako tým, naučil/i v průběhu této činnosti. A také s tím, jak nás tato činnost bavila, jakou vnímám úroveň radosti. Moje zkušenost potvrzuje, že už „jen“ taková pravidelná sebereflexe může sama o sobě vést ke zlepšení, protože startuje naše autokorekční mechanismy. Pokud to nestačí, je možnost sáhnout po druhém trojúhelníku, případně vyhledat externí pomoc.
ART
ART trojúhelník (někdy mu říkám „srdce koučinku“) je o nástrojích snižování interferencí. Jeho tři vrcholy se podobně jako u trojúhelníku PEL vzájemně podporují. Awareness, jasné vnímání, je klíčem jakékoli změny. Pokud totiž jasně vidíme, kam chceme dojít a kde přesně se nacházíme, tak nás spontánně napadají cesty k cíli. To podporuje naši sebedůvěru – Trust, a ochotu a odvahu převzít více osobní zodpovědnosti – Responsibility. Kombinací těchto tří složek klesají vnitřní interference – bariéry, dochází k lepšímu využití našich vnitřních zdrojů (potenciálu) a zvyšuje se náš aktuální výkon.
V případě spolupráce s koučem Vám kouč klade otázky, případně zaměřuje Vaši pozornost určitým směrem, pravě proto, aby podpořil tyto tři prvky.
V rámci sebekoučování můžete v průběhu jakékoli činnosti udělat mentální „stop“ a reflektovat aktuální úroveň jednoho, nebo všech tří vrcholů trojúhelníku ART. Například diskutujete s kolegou nějaký problém a zdá se, že jste se začali „ztrácet“. Rychlá sebereflexe (během které se možná na chvíli odmlčíte) – například „Jak jasno mám v tomto problému na škále 1-10?“ Vám může pomoci lépe problém rozebrat. Nebo jste účastníky porady a můžete se sami sebe průběžně ptát: „Jakou sebedůvěru teď aktuálně cítím?“ nebo „Jak moc jsem ochoten převzít zodpovědnost za cíl našeho týmu, o kterém teď diskutujeme?“ Dokonce můžete v rámci týmové porady (po předchozí dohodě s týmem) kdykoli zvednout ruku, říci stop a zeptat se: „Jak na škále 1-10 máme jasno v tématu, které diskutujeme?“. Následná diskuse obvykle rychle přispěje k vyjasnění a tím ke snížení interferencí. A aktuální výkon týmu začne růst.
Využití vzorečku a dvou trojúhelníků z Vás neudělá profesionálního kouče. Může ale velmi pomoct v rámci sebekoučování jednotlivce i týmů. Navíc věřím, že příště, až budete s někým diskutovat o tom, co je koučink, tak Vaše „jasnost“ bude kolem devítky – protože podstata je opravdu jednoduchá a dá se tedy říci, že to je: „Jeden vzoreček a dva trojúhelníky.“
Více se můžete dočíst v mém seriálu O koučinku, případně se osobně naučit ve Večerní škole koučinku.